Kulturní památky v okolí obce Stropčice




Vodní hrad Švihov


Vodní hrad ŠVIHOV



Zámek Červené Poříčí



Zámek Červené Poříčí



Státní zámek Lužany, v popředí stojí socha architekta Hlávky


Zámek Lužany



Novorenesanční zámek Původní dřevěná tvrz byla od roku 1245 majetkem Jimrama z Lužan a v roce 1583 dostala podobu renesančního zámku. Panství měnilo často majitele. Na počátku 19. století byly strženy renesanční štíty a přistavěna věž s cibulovitou bání a lucernou. Vznikla nevýrazná jednoduchá budova. V roce 1866 se stal vlastníkem zámku Josef Hlávka a přestavěl jej na reprezentační letní sídlo. Roku 1908 jej odkázal českému národu ve prospěch nadace k podpoře kulturního a vědeckého života v Čechách. Při přestavbě se zachovala hmota starého zámku. K ní byla přistavěna podélná chodba na severní straně a klenutá loggie na jižní straně na zahradním průčelí. Loggii nesou sloupy a křížové klenby; tvoří hlavní vchod. Na jejím štítě jsou dvě alegorické sochy. Přestavbou původní věže a jejím zvýšením vznikla dominanta, vyčnívající nad hustou vegetaci okolního parku. V novém křídle, nakoso připojeném k hlavní budově, je kaple Panny Marie. Prostranství před kaplí uzavírají stylová kovaná vrata. V Lužanech působili A. Dvořák pamětní deska na fasádě), O. Nedbal, J. Suk, J. B. Foerster, J. Jindřich, F. L. Čelakovský, V. Myslbek, J. Fanta, J. Mařák, J. Vrchlický aj. Přízemí a 1. patro spojuje reprezentační schodiště. V tomto poschodí se zachovaly původní interiéry, zařízené Hlávkou v letech 1886 - 1887. Většina dobového zařízení byla zhotovena v Lužanech podle Hlávkova návrhu. Nábytek doplňují obrazy a plastiky Hlávkových hostů (Mařáka, Brožíka, Myslbeka ad.). Za pozornost stojí reprezentační sál Českého kvarteta (s klavírem, na němž hráli Dvořák, Foerster, Klička aj.), jídelna zdobená velkým počtem obrazů z 2. poloviny 19. století, poradní salónek, knihovna a Hlávkova pracovna. Ve stylu svých velkých projektů vypracoval Hlávka i návrh interiéru nové zámecké kaple. Křížově klenutý prostor lodi a presbytáře nesou žluté, zlatem zdobené sloupy. Bohatý ornamentální dekor s řeckovýchodními prvky doplňují fresky K. Jobsta a malovaná okna. Vzácné jsou varhany z konce 19. století. Z původní renesanční zahrady ze 17. století vznikl v 18. století park, rozšířený později o užitkovou zahradu s hospodářskými budovami. V roce 1820 vybudován empírový skleník s exotickými rostlinami. V 70. letech 19. století započala plánovitá výstavba velkého přírodního areálu. Hlávka koupil další pozemky, zcelil je, vysušil a kultivoval. Pěstovalo se zde ovoce, zelenina, květiny a koření. Odtud se také zásobovaly Hlávkovy koleje v Praze. Užitkovou zahradu doplňoval anglický park s ostrovem Loužek na řece Úhlavě a s romantickými zákoutími. Z původních altánů se zachovaly Zdenčin a Zeyerův. Bezbariérový přístup do zámku a parku.



Zámeček Ježovy



Zámek Ježovy



Ves Ježovy se vyskytuje v pramenech poprvé v r. 1251 a jejím držitelem byl tehdy Bohuslav z Ježova, z rodu Drslaviců, dvořan markrabího Přemysla na Netolicích. Pak zprávy o Ježovech mizí a teprve ve 20. letech 14. století se objevuje Jindřich z Ježova. V druhé polovině tohoto století byla ves rozdělena mezi několik majitelů, ke konci století se vyskytuje Suda z Ježova a r. 1425 poslední držitel statku z tohoto rodu Otík z Ježova. Od té doby až do konce 15. století zde hospodařili vladykové z Lub u Klatov, kteří se po získání statku psali Ježovští z Lub. Po smrti Petra Ježovského, který zemřel kolem r. 1496 bez dědiců, se na Ježovech usadili Nebílovští z Drahobuze, neboť v r. 1518 je jako jeho majitel uváděn Mikuláš Nebílovský. Tehdy se poprvé výslovně uvádí stará tvrz. Nový majitel Ježov Mikuláš Nebílovský z Drahobuze, nebo jeho syn Adam si v první čtvrtině 16. století postavili pod starou tvrzí v rovinaté louce v blízkostí potoka novou rozlehlou tvrz, která byla obehnána vodním příkopem. Staré sídlo, které stávalo na malém, uměle vytvořeném návrší nad dnešním zámkem, postupně beze stopy zaniklo. Nová tvrz byla větší kamenná stavba krytá prejzy, která se poprvé připomíná v r. 1592. První Nebílovští byli dobrými hospodáři a ježovský statek rozšířili, takže ke konci 16. století k němu patřily tvrz, dvůr a ves Ježovy, vsi Trnčí, Slatina, Lučice, tvrz a ves Černíkov. Na počátku 17. století držel Ježovy Jan Kryštof Račín z Račína, který je v r. 1615 prodal Jindřichovi Černínovi z Chudenic na Švihově. Při dělení jeho pozůstalosti v r. 1640 se o tvrzi píše, že je "od kamene dobře vystavěná a cihlami přikrytá se všemi a všelijakými pokoji". Během této doby byla zřejmě tvrz upravena v moderním renesančním duchu. R. 1663 zdědil ježovský statek jeho potomek Jan Heřman Černín, který tvrz přestavěl v raně barokní zámek. Dcery Jana Heřmana Černína musely v r. 1738 prodat zadlužený statek hraběti Ferdinandu Františkovi Morzinovi, který jej připojil ke svému merklínskému statku, k němuž patřil až do r. 1945. Nový majitel přestavěl ježovský zámek v pozdně barokním slohu. I tato barokní přestavba, která se soustředila především na fasády je poznamenána rustikálním tónem, z něhož je patrné, že ji provedl některý z místních zedníků. Objekt se stal obydlím správce a dvorské čeledi. Zámek je jednopatrová budova obdélníkového půdorysu s vysokou valbovou střechou. Na jižní (zahradní) straně z nevelké stavby vystupuje zajímavý polygonální útvar kaple, připomínající baštu. Stěny zámku jsou členěny lizénovými rámci. Podélné stěny mají sedm okenních os, postranní čtyři. Okna jsou orámována jednoduchými šambránami, nad nimiž jsou ploché baldachýnové římsy, zakončené piniovou šiškou. Parapet je zdoben jednoduchými kartušemi. Místnosti mají štukovou výzdobu, která je v prvním patře porušena novými příčkami. V přízemí vpravo od vchodu je rozlehlá klenutá místnost, dlážděná původními šestibokými dlaždicemi, a za ní pokoj, v němž je raně barokní krb s bohatou štukovou výzdobou, který svými formami připomíná ještě pozdní renesanci. Objevil se názor, že zde pracoval jako polír Marka Antonio Gilmetti. Uprostřed štítového nástavce krbu s postranními volutami je kartuš s černínským znakem. Zámek byl od r. 1945 majetkem MNV, který jej dal upravit pro kulturní potřeby obce. Dnes je v obecním majetku a je v něm zámecká vinárna.



Chudenická rezidence Černínů



Zámek Chudenice



Ves Chudenice je doložena poprvé v r. 1291, kdy ji držel Drslav z Chudenic z rodu Černínů, připomínaného již na sklonku 12. století. Černínové z Chudenic drželi chudenické panství, po r. 1848 velkostatek, nepřetržitě až do r. 1945. Kdy byla v Chudenicích postavena tvrz, není známo, i když se tak stalo snad již v první polovině 14. století. Při dělení chudenického panství mezi Černínovy syny Černína a Jana v r. 1380 se však ve vsi připomíná jen kostel a dvůr. První zpráva o tvrzi je až z r. 1564, a to v zápise o rozdělení majetku mezi Jana a Humprechta Černíny z Chudenic. Chudenice tehdy získal Humprecht, který povýšil dosavadní ves r. 1592 na městečko, které se postupně stalo střediskem rozsáhlého panství, k němuž v polovině 17. století náleželo městečko Chudenice a 12 vesnic. O starším vývoji chudenické tvrze se zprávy nedochovaly a jenom popis z r. 1603 uvádí, že byla "dobře od kamene vystavěná s dvorem a štěpnicí velkou". Jednalo se tehdy pravděpodobně již o renesanční zámek, postavený na místě někdejší tvrze, která měla již tehdy obdélníkový půdorys a na nárožích byla zpevněna baštami. Takto vypadal chudenický zámek podle popisu pořízeného r. 1663 při dělení chudenického panství mezi syny Děpolta z Chudenic a to Jana Heřmana a Františka Maxmiliána, kteří si rozdělili i zámek. Půdorys zámku zachycuje plán z r. 1707, kdy se o něm píše jako o značně sešlém. Měl být proto opraven a přeměněn na byty pro panské úředníky. Tento záměr totiž souvisel s majetkovým vývojem chudenického panství, které od r. 1666 držel Jan Heřman Černín, který získal i polovinu Františka Maxmiliána. Panství bylo tehdy značně zadluženo, a proto byl r. 1678 proveden jeho soudní odhad. Aby tento majetek, s nímž byli spjati nejstarší členové rodu, se nedostal do držení jiného majitele, vyplatil r. 1679 panství Humprecht Jan Černín z nedrahovické větve rodu, aby ji jako starobylou rodovou kolébku udržel v majetku (Tato větev rodu měla své rodové sídlo v Jindřichově Hradci a palác v Praze na Hradčanech. Kromě toho měli tehdy Černínové letní sídlo v nedaleké Chocomyšli a později v zámku v Lázni u Chudenic.). Zámek byl ve špatném stavebním stavu, roku 1644 se uvažovalo o jeho opravě a hraběcí stavitel Giovanni Battista Maderna byl pověřen inspekcí. Architekt navrhl některé úpravy, které by nevyžadovaly mnoha finančních prostředků. Přesto nebyla renovace provedena a o dvě léta později musel být z neudržované stavby snesen jeden z renesančních štítů. Znovu Heřman Jakub Černín uvažoval o přestavbě roku 1707 - tehdy alespoň povolil opravu střechy, aby budova nadále mohla sloužit úředníkům. Zároveň přikázal zámek vyměřit, což skutečně provedl klatovský stavitel Marco Antonio Gilmetti. Zajímavým momentem je výslovný příkaz zachovat při možné přestavbě tzv. andělské pokoje, které by měly být převzaty do novostavby beze změny, zásluhou své památnosti. Podle rodinné tradice se zde totiž údajně zjevil Humprechtovi st. Černínovi (1525-1601) anděl. Nakonec z opravy sešlo a během doby jsou zaznamenány jen drobné změny, mimo jiné snesení dalšího štítu v roce 1734. R. 1776 byl chudenický zámek přestavěn podle plánů stavitele Karla Ballinga a upraveno jeho průčelí do nynější podoby. V zámku bydleli pouze úředníci rozsáhlého chudenického panství, k němuž byly r. 1720 na žádost Františka Josefa Černína z Chudenic připojeny panství a statky Švihov, Poleň, Srbice, Únějovice, Kanice, Osvračín, Dobříkov, Mezholezy, Dlažov, Spůle, Slavíkovice, Malá Buková a Smržovice. I když v následujících letech byly některé statky odprodávány, přesto v polovině 19. století náležela k panství dvě městečka (Chudenice a Švihov) a 45 vesnic. Dnes je zámek jednopatrová budova bez architektonického významu a jenom jeho půdorys zachovává původní podobu někdejší tvrze. Na průčelním traktu jsou ploché rizality s nízkými trojúhelníkovými štíty, střecha je mansardová. V jeho levé části je průjezd do zámeckého dvora, v jehož severovýchodní části se zachovala část původní tvrze s baštami. Z pozdějších renesančních interiérů se dochoval v prvním patře zejména takzvaný andělský pokoj s černou kuchyní nad branou. Po r. 1945 byl zámek v Chudenicích majetkem MNV a byla v něm pamětní síň národního umělce Jaroslava Kvapila, muzeum Josefa Dobrovského, kino, lidová knihovna a klubovny SSM a ČČK. Dnes zde zůstalo muzeum Josefa Dobrovského, Jaroslava Kvapila a je zde expozice o rodu Černínů. S Chudenicemi je spjat nedaleký zámeček Lázeň, který vznikl přestavbou někdejší lázně a sloužil k letnímu pobytu Černínů.



Zřícenina hradu Skála
František Palacký umisťuje na Skálu útočiště Soběslava II. v bojích s Bedřichem o české knížectví v letech 1178 - 1179. Z historických pramenů vyplývá, že se po Skále od roku 1318 poprvé píše Vilém z rodu pánů Rýzmberských, kteří byli ve stálém rozporu s králem Václavem IV., Václav nechal 3x dobývat jejich hrad. Při prvním obléhání roku 1399 použilo královské vojsko obléhací dělo (první zpráva o jeho použití v Čechách). Další obležení následovalo zanedlouho, při třetím roku 1413 byl královskému vojsku před hradem čten první vojenský řád v našich zemích. Toto obléhání trvalo téměř půl roku, ale jeho výsledek prameny spolehlivě neuvádějí. Roku 1441 byl hrad dobyt pro stálé loupežné nájezdy jeho posádky, obhájci hradu byli pověšeni na stromech a hrad vypálen. Skála byla potom znovu opravena, ale roku 1568 se uvádí jako pustá. Protože se z hradu ještě v 17. století zachovaly mohutné zříceniny, ve kterých se ukrývali lapkové, nechal císař roku 1652 Skálu rozbořit. Horní hrad je rozsáhlejší, opevněné jádro zpřístupňovala brána vyúsťující na dvorek uzavřený skalními stěnami a zdmi budov. Nad ním, na mohutném skalisku, stával hradní palác, posud je k němu patrný přístup přes hlubokou skalní průrvu. Cesta pokračovala při stěně paláce až k dosud zachovanému vstupu. Z paláce se zachovaly ještě vysoké zdi doslova přilepené na skále. Dolní hrad situovaný o něco níže měl v čele čtverhrannou věž na osamocené skále, chránící vstup. Ke skalisku přiléhala obytná budova - posud vysoká zeď s klenutým otvorem. Celý hrad uzavírala nepravidelná, zdmi opevněná prostora, zastavěná původně hospodářskými budovami. Bezpečnost hradu zvyšoval mohutný fortifikační systém valů a příkopů předhradí, který je zřejmě starší než vlastní kamenný hrad.