Historie obce Stropčice



Osada Stropčice má svou dlouholetou historii. Počátky osidlování tohoto území spadají do období pozdní doby bronzové, kdy se zde pohybovali lidé milavečské kultury. Důkazem tohoto osídlení je naleziště mohyl v lese zvaném Křížkovice.


Mohyly v lese zvaném Křížkovice   Mohyly v lese zvaném Křížkovice

První písemná zmínka o obci Stropčice pochází z roku 1346. V tomto období spravovali obec dvě staročeské vladycké rodiny, jejichž haluzní rozvody byly rozvětvené na Klatovsku a Plzeňsku. Předními rodinami tohoto rozrodu byli vladykové a pánové Fremut ze Stropčic a Miřkovští ze Stropčic. Dále k tomuto haluznímu rozvodu náleželi vladykové a pánové Roupovští z Roupova, Španovští z Lísova, vladykové Kaničtí z Čachrova, Lukavští z Řeneč, z Jinína, ze Svinné, z Ošelína, z Vidic, ze Strýčkovic, z Jivjan, z Rochlova a z Týnce u Plané. Rodobý erb Mířkovských ze Stropčic Praotcem obou rodin Fremut a Mířkovští ze Stropčic je Drslav ze Stropčic, který držel vesnice Dehtín, Zelenou, Vícenice a část Nezdic, kde v letech 1364 - 1379 s vladykami Jinínskými provozoval patronátní právo. Další písemná zmínka je z roku 1385, kdy bratři Protiva a Jan ze Stropčic prodali louku u Tamachova pánu Švihovskému. Roku 1412 byl Jan Kus ze Stropčic purkrabím na Zbiroze. Roku 1450 svědčí Drslav ze Stropčic v listech kláštera chotěšovského. Vilém a Jan ml. ze Stropčic byli roku 1459 ustanoveni za poručníky Jana z Klenového. Mezi Fremutem ze Stropčic a Dobrohostem z Ronšperka byly rozpory, které byly na benešovském sněmu roku 1474 narovnány.


Otík Kamýcký ze Stropčic, o němž je první písemná zmínka z roku 1478,kdy svědčí v listech pánů ze Štemberka, byl od roku 11486 hejtmanem panství Poděbradského a roku 1496 obdržel rychtu v Dobříchově. V letech 1494 - 1501 držel Svrčovec na Klatovsku a roku 1799 byl spolu s jinými osobami povolán k přehlídce desk zemských. Roku 1505 ho král Vladislav vyzval spolu s dalšími osobami k tomu, aby narovnal pře mezi panským a rytířským stavem. Otík Kamýcký ze Stropčic nepřál českým bratrům a roku 1503 je i jejich příznivce osočoval u knížete Albrechta bavorského.


Fremut ze Stropčic, který později přijal jmémo Jan, byl předkem všech Fremutů ze Stropčic. Jeho bratrem byl Brikcí, který také pocházel ze Stropčic. Brikcí ze Stropčic se stal roku 1492 odpovědníkem Albrechta bavorského. Jan Fremut ze Stropčic měl syna jménem Burian, který potvrdil jako svědek výsady městu Švihovu udělené roku 1503.Burian utrpěl roku 1533 na své tvrzi od podpažníků Heřmana Janovského z Janovic velkou škodu. Stejného roku byl zabit v Blovicích Burianův syn Jan, jehož synovéMikuláš a Hendrych byli na sněmu v Praze v letech 1542 - 1554. Burianův druhý syn Jáchym koupil roku 1548 Běhařov. Po Jáchymově smrti dědili Běhařov jeho synové Bruian a Brikcí. Burian, který roku 1581 k Běhařovu ještě Veselí přikoupil, měl syna Jindřicha, který zemřel roku 1618 a zanechal po sobě vdovu Elišku z Chudenic a syna Sezimu Ladislava. Sezima Ladislav pojal za manželku Markétu z Újezda, která po jeho smrti(+1637) v roce 1646 Veselí prodala. Mikuláš Fremuta ze Stropčic dostal se sňatkem s Annou z Pernštejna ves Borovy ležící mezi Švihovem a Přešticemi. Z jejich manželství vzešlo několik synů, z nichž nejstarší byl Sezima Fremut, který od roku 1603 držel Borovy a roku 1616 k nim přikoupil Malinec u Měčína. Bouře stavovské v Čechách na záčátku třicetileté války strhly sice též Fremuty ze Stropčic do svého víru, ale provinění jejich nebylo velké, takže roku 1623 milost obdrželi Beneš Fremut a Václav Fremut a roku 1629 obdržel milost Sezima starší Fremut na Lipni.

Kromě Mikuláše Jindřicha Fremuta, úředníka ve Mšeně roku 1654 připomenutého, známe v druhé polovině 17. století jen pošlost Malineckou tohoto rodu. Sezima Oldřich Fremut měl syna Maximiliana, který roku 1688 pobýval v cizině. Jan Ladislav Fremuta bratr Sezimy Oldřicha byl roku 1688 už mrtev. Po něm zůstal pouze syn Jan Mikuláš Fremuta, který sídlil na Malinci. Sezima Oldřicha měl ještě jednoho bratra Ladislava Bohuslava, který držel Oldřichov u Písku, který svým kšaftem roku 1688 odkázal Janu Mikuláši Fremutovi. Jan Mikuláš Oldřichov prodal roku 1698 Václavu Dýmovi ze Střítěže. Poslední zmínka o Janu Mikulášovi Fremutovi pochází z roku 1699, kdy zemřel bezdětný. Jeho tělo bylo pochováno v kbelském chrámu Páně a jeho vdově Saloméně, rozené Sobětické ze Sobětic připadlo veškeré jmění posledního Fremuta ze Stropčic.


Miřkovští ze Stropčic pocházeli do Přibíka ze Stropčic, o němž je poprvé zmínka z roku 1513 v Hostouňských listech. Jeho syn Zdislav ze Stropčic na Mířkově si vložil v obnovené desky zemské roku 1544 tvrz Mířkov s příslušnými vsi Chřebřany a Svinnou, díl Oplotce a vsi pusté Chotějovice a Nesetice. Zdislav ze Stropčic měl čtyři syny Mikuláše, Přibíka, Sezimu a Viléma. Všichni svými majetky a věhlasem daleko předčili současné své příbuzné Fremuty ze Stropčic. Mikuláš Miřkovský ze Stropčic držel kromě Miřkova ještě Smilovice do roku 1550 a v letech 1558- 1560 Chodovou Planou. Byl také jmenován roku 1558 královským kraječem a roku 1559 dokonce královským radou a hejtmanem Menšího města pražského. Roku 1570 se stal purkrabím karlšteinským a roku 1575 nejvyšším písařem Království Českého. Téhož roku zemřel Mikuláš bezdětek a Miřkov připadl jeho bratřím, ze kterých jako první zemřel Přibík a to již roku 1576. Přibík Miřkovský ze Stropčic měl za manželku Benignu z Jendorfu, se kterou nezplodil žádné dítě. Sezima Miřkovský ze Stropčic byl hejtmanem rosenberským na Rábí v letech 1560 - 1561 a koupil si statek Podčepice roku 1561, který měl až do roku 1568. Po smrti bratra Přibíka držel se svým bratrem Vilémem rodný statek Miřkov, až do své smrti roku 1602. Zemřel stejně jako jeho oba bratři bezdětek. Poslední ze čtyř bratří Mířkovská rezidence Vilém Miřkovský ze Stropčic pojal za manželku roku 1565 Rosinu z Hemsdorfu na Vrchlabí. Rosina z Hemsdorfu Vilémovi kromě železářských závodů podstoupila celý svůj podíl na Vrchlabí roku 1571.Pro četné dělníky v těchto železářských závodech nechal Vilém Miřkovský ze Stropčic raziti početní groše se svým jménem a erbem, Dodnes se zachoval dvojí druh těchto mincí. Ke svým statkům přikoupil Vinaře. Vilém Miřkovský ze Stropčic zemřel roku 1590. Všechen svůj majetek odkázal svému druhorozenému synovi Vilémovi. Jeho prvorozený syn Jan zemřel o rok dříve než otec.

Vilém ml. Miřskovký ze Stropčic koupil k své třetině panství Vrchlabského zbývající ještě dvě třetiny a roku 1602 tak celé panství v jedno spojil. S manželkou Veronikou Mráčskou z Dubé kromě jediného syna Sezimy, který záhy zemřel měli tři dcery. Rozinu provdanou za Zilvára z Pilinkova, Kateřinu, která se poprvé provdala za Albrechta Křineckého z Ronova a po druhé za Hanibala z Valdšteina a poslední jejich dcerou byla Eliška. Ta si vzala za manžela Otu Jindřicha Stoše z Kounic. Vilém Miřkovský ze Stropčic prodával své statky jeden po druhém, snad jen proto, že neměl žádného mužského dědice.

Nakonec mu zbylo jen panství Vrchlabské, ale i to nemělo zůstati jeho dítkám. O koupi Vrchlabského panství usiloval mocný Albrecht z Valdšteina a Vilém k tomu byl donucen, že mu prodal toto panství roku 1624. Brzy po prodeji svého panství zemřel. Jakkoliv panství ještě nebylo zaplaceno, ujal je Valdštein mimo vůli dědiček, které odbyl manskými statky v podhůří. Dcerami Vilémovými sešel rod Miřkovských ze Stropčic i po přeslici a roku 1657 nebyla již žádná na živu.


Od poloviny 18. století spadá obec Stropčice pomalu na dlouhých 200 let pod správu velkostatku Červené Poříčí. Podrobnosti o tomto období historie obce Stropčice nebyly zatím zpracovány, ale mohu slíbit, že v budoucnu toto temné místo v historii této obce doplním. Obec Stropčice byla pod správou tohoto velkostatku až do roku 1946, kdy se obec osamostatnila a začala se psát poválečná historie obce.